Jednou z velkých záhad, které prozatím nedokážeme rozluÅ¡tit, je to, zda vÅ¡ichni lidé vnímají barvy skuteÄnÄ› stejnÄ›. Zatím totiž neexistuje žádný objektivní test, který by to potvrdil Äi vyvrátil. Není tedy divu, že se okolo toho traduje velká spousta nejrůznÄ›jších povÄ›r a mýtů. A to nejenom z dneÅ¡ní doby.

 

Ovšem netýkají se pouze dnešních lidí. Jednou z rozšířených pověstí je i to, že staří Řekové nedovedli vidět modrou barvu. Tento předpoklad vznikl díky Homérovi, který ve svých příbězích popisoval moře jako „tmavě vínové“. Znamená to tedy, že tehdy modrou barvu neznali? Koneckonců modré je přeci i nebe.

 

 

I tento poznatek pÅ™ispÄ›l k tomu, že jsou nÄ›kteří lidé pÅ™esvÄ›dÄeni o tom, že barvu nemůžete vidÄ›t, dokud ji neznáte, případnÄ› pojmenujete. Je tento pÅ™edpoklad ale skuteÄnÄ› správný? Když se nad tím blíže zamyslíme, zjistíme, že tomu tak být ani nemůže, a to hned z nÄ›kolika důvodů.

 

V první Å™adÄ› je tu fakt, že naÅ¡i pÅ™edkové z doby lovců a sbÄ›raÄů by svÄ›t nevidÄ›li vůbec barevnÄ›. To by ale nedávalo žádný smysl, zvláštÄ› když se podíváme na to, jaké máme složení oÄí. Ty jsou uzpůsobené právÄ› k vidÄ›ní barev.

 

 

JednoduÅ¡e Å™eÄeno, oÄní receptory pÅ™ijímají signály bez ohledu na to, zda onu barvu známe Äi nikoliv. To je také důvod, proÄ jsou nÄ›kteří lidé barvoslepí – kdyby jen staÄilo o barvÄ› vÄ›dÄ›t, tato oÄní vada by zkrátka pÅ™estala existovat.

 

Z toho tedy vychází, že i v antickém Řecku vidÄ›li vÅ¡echny barvy tak, jako my dnes, a to vÄetnÄ› modré. Homérův popis vychází z tehdejší barvy vinných hroznů, která byla tmavÄ› modrá, nikoliv z klasického Äerveného vína, jak jej známe dnes.

 

SamozÅ™ejmÄ› není pochyb o tom, že mozek má na naÅ¡e tÄ›lo velký vliv. Vnímání barev je vÅ¡ak nÄ›co, co je kompletnÄ› mimo naÅ¡i kontrolu. Zde nezáleží na tom, co chceme Äi známe, nýbrž na tom, jaké signály nám z oÄí pÅ™ichází.