Lidé kdysi neměli elektřinu. A přesto žili tak, jak to považovali za normální. A život bez elektřiny za normální považovali, protože ten s elektřinou neznali. A co oči nevidí, to srdce neželí, jak se traduje. Pak se ale elektřina zrodila a rozmohla. A dostali jsme se až do dnešní situace, kterou vám nemusím popisovat, protože je to realita, ve které žijeme. Ale co by se stalo, kdyby dnes najednou přestala elektřina existovat? Jak by se naše životy vyvíjely dál? Vrátili bychom se bez problémů k životu, který vedli naši předkové, a na tuto vymoženost rázem zapomněli?

To určitě ne, že? Na vývoj pozitivním směrem si sice my lidé zvykáme snadno a rádi, ale když se tento ubírá opačným směrem, k tomu nedokonalejšímu, vnímáme to negativně a nechceme to dobré jenom tak oželet. Kdyby tedy elektřina náhle zmizela, na okamžik bychom asi ustrnuli celí zděšení. A pak by následovalo to, co by následovalo. Panika provázená hlavně rabováním. Zatímco by totiž byli někteří z nás zděšeni a horečně uvažovali, jak zvládnout další život, nekalé živly by využily tmy, absence alarmů a jiných elektrických zábran a rabovaly by.

Časem by se situace sice zřejmě normalizovala, je ale otázkou, jak. Zda bychom si zvykli žít ve dne a spát v noci, protože by byl noční život za tmy nepředstavitelný, nebo zda by začali významně prosperovat výrobci svící, loučí, petrolejek a pochodní. Zda bychom dokázali nahradit elektrické spotřebiče něčím hlavně na manuální pohon. Protože by nebylo vyhnutí.

A tak si přejme, aby elektřina nikdy nedošla. A naštěstí to vypadá, že nám prozatím dojít nemusí. Jenom bychom ji měli ale šetřit. Protože tu budou do skonání lidstva jistě jenom solární zdroje. A jak nejspíše víte, ty naši spotřebu elektřiny sotva někdy dokážou plně pokrýt. Protože až dojde solární energie, bude to znamenat, že zhaslo Slunce. A pak už nám bude jedno, zda elektřinu máme nebo ne.

Lidé kdysi neměli elektřinu. A přesto žili tak, jak to považovali za normální. A život bez elektřiny za normální považovali, protože ten s elektřinou neznali. A co oči nevidí, to srdce neželí, jak se traduje. Pak se ale elektřina zrodila a rozmohla. A dostali jsme se až do dnešní situace, kterou vám nemusím popisovat, protože je to realita, ve které žijeme. Ale co by se stalo, kdyby dnes najednou přestala elektřina existovat? Jak by se naše životy vyvíjely dál? Vrátili bychom se bez problémů k životu, který vedli naši předkové, a na tuto vymoženost rázem zapomněli?

To určitě ne, že? Na vývoj pozitivním směrem si sice my lidé zvykáme snadno a rádi, ale když se tento ubírá opačným směrem, k tomu nedokonalejšímu, vnímáme to negativně a nechceme to dobré jenom tak oželet. Kdyby tedy elektřina náhle zmizela, na okamžik bychom asi ustrnuli celí zděšení. A pak by následovalo to, co by následovalo. Panika provázená hlavně rabováním. Zatímco by totiž byli někteří z nás zděšeni a horečně uvažovali, jak zvládnout další život, nekalé živly by využily tmy, absence alarmů a jiných elektrických zábran a rabovaly by.

Časem by se situace sice zřejmě normalizovala, je ale otázkou, jak. Zda bychom si zvykli žít ve dne a spát v noci, protože by byl noční život za tmy nepředstavitelný, nebo zda by začali významně prosperovat výrobci svící, loučí, petrolejek a pochodní. Zda bychom dokázali nahradit elektrické spotřebiče něčím hlavně na manuální pohon. Protože by nebylo vyhnutí.

A tak si přejme, aby elektřina nikdy nedošla. A naštěstí to vypadá, že nám prozatím dojít nemusí. Jenom bychom ji měli ale šetřit. Protože tu budou do skonání lidstva jistě jenom solární zdroje. A jak nejspíše víte, ty naši spotřebu elektřiny sotva někdy dokážou plně pokrýt. Protože až dojde solární energie, bude to znamenat, že zhaslo Slunce. A pak už nám bude jedno, zda elektřinu máme nebo ne.